Symbëline

Už je to víc než dva měsíce a já si konečně našla čas napsat dojmy. Symbëline se rozhodla vylíhnout 10. 3., tedy v době, kdy se mi blížil Frmol, dny temného chaosu plné bolavého břicha, nervozity a nechuti k jídlu střídané s chutí sníst cokoli s čokoládou. Prozářila mi ty dny jako sluníčko a to trvá doteď - jen jsem nikdy tolik nelitovala, že nemám čas víc hrát, a to si o sobě myslím, že s nynějšími 460 příspěvky jsem nikdy zrovna nezahálela.
Počkala jsem si na ni skoro rok, necelých jedenáct měsíců, což jsem nikdy nepočítala, protože jsem si hru užívala takovou, jaká byla, ale chtěla jsem to sem pro zajímavost zanést :]
Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že jsem to trošku nečekala. Hodně jsem doufala. Ale nikdo si nemůže být úplně jistý, a tak jsem se připojila k těm, kteří při vylíhnutí dráčka málem lezou samou radostí po stropě. Víceméně hned jsem psala Sindúal i Nesse a i když to nikde neříkám asi dost nahlas, protože jsem v tomhle hodně jako Palú, mám obrovskou radost z toho, že kromě dráčka můžu mít ještě dráčka s rodinou.
Roste příšerně rychle, potvůrka, a já si zatím nestihla ani ujasnit, jak vlastně přesně vypadá její barva. Hledala jsem si obrázky amazonitu i zeleného jantaru se zlatem a našla jsem tolik možností, že se zatím netroufám pokusit se Symbëline nějak ztvárnit, ale aspoň se podělím o některé obrázky...

Tohle je jakási ruská krabička z jediného kusu amazonitu, dozdobená zlatými stromky ve stylu secese, vyrobená na začátku 20. století dvorním ruským šperkařem z firmy Bolin.

Amazonity

Zelené jantary

Už vidíte mé dilema? Takže si to tak nějak představuji jako hloubka zelených jantarů s odstínem víc do té amazonitové...